KLIKNEŠ?=)

Pro mě od tety xD

29. ledna 2009 v 12:58 | Nele Kurosaki |  •For me
Ha...toto my psala teta XD AKTULIZACE!


UTEČENEC............
Po
okolí se rozezněl poplach. Shinigami začali vybíhat ven na terasy, aby zjistily, co se děje. Uviděli další Shinigami, jak za někým běží nebo spíš přesněji řečeno, jak někoho pronásledují.
Ve předu běžela dívka. Její třešňové vlasy jí
vlály ve vzduchu, jak rychle běžela. V jejích hnědých očích se třpytila jiskra nedočkavosti. Konečně zase budu s nimi. S mojí rodinou a ne tady se Shinigami. Pomyslela si Nele- san. Jenže možná to nebude tak snadné, jak si nejdřív myslela. Její pronásledovatelé ji začali dohánět a to se jí nelíbilo. Není podkapitánkou pro nic za nic, a tak použije "krok blesku". Okamžitě je blíž ke svému cíli, ale to se zase nelíbí těm, co jí pronásledují. Někteří vytáhli luky a připravovaly si šípy. Nele- san se otočila. Kde k čertu sebrali ty luky?? Bože, s tímhle sem nepočítala. Rychle, rychle. Přidala ještě v rychlosti, aby měli co nejmenší šanci ji trefit. Už jí moc metrů nedělilo od brány do lidského světa, která se jí otevřela. Samozřejmě to nedělala sama, ale někdo jí pomáhal(nebudu zveřejňovat jméno :D ). Proto přidala ještě do kroku. Už jenom kousek, to zvládnu, musim. Opakovala si dokola. Už byla jednou nohou v bráně, když jí ramenem a stehnem proletěla ostrá bolest. Shinigami jí trefily do pravého ramene a levého stehna. Šípi ji v těle zůstali, neměla čas si je vydělávat, už je tak blízko, teď to nevzdá. A tak se zapřela bolesti, která ji svírala a vešla do brány celá. Celé vystoupení sledovaly dvě postavy, které všechno pozorovaly z výstupku na jedné skále. Oběma se na tváři rýsoval úsměv. "Takže se jí to povedlo. Stihli jsme to včas." Říkala dívka, které její opravdu dlouhé vlasy vlály jako vlajka. Ve předu je měla sepnuté, aby jí nezavazeli v obličeji. Svými dlouhými prsty, na kterých má vytetované japonské znaky, si vlasy v zadu prohrábla. Její vlasy mají čokoládovou barvu. Osoba vedle ní je taky dívka, jen přikývla, jako že s ní souhlasí.
V lese, poblíž Karakury se mezi stromy objevila postava. Je to dívka, se dvěma šípy v těle. Hodně krvácí, tak tak chodí. Slabostí skoro nevidí, ale teď už se nevzdá. Už je ve světě lidí. Její třešňové vlasy jí vysí kolem obličeje, jak je unavená. Najednou před sebou někoho uvidí. Je to kluk vysoké postavy se zrzavými vlasy, které má všemi směry. Na zádech má Zampakutou. Takže to je Shinigami?? Ale co dělá tady? Víc už Nele- san nestihla, omdlela.
Probudila se až v něčí posteli, v malém pokoji. Byla přikrytá a šípy už v sobě neměla. Rameno i stehno měla obvázané. Kde to jsem?? Co se to tu děje?? Rozhlížela se po pokoji, ale i tak to tu nepoznala. Z chodby uslyšela hlasy. Klučičí a holčičí. Ta dívka bude zřejmě mladší než je on, znijou spíš jako sourozenci. Dveře od pokoje se otevřeli a vešel ten zrzavý chlapec. Byl vysoký a měl dobrou postavu. Teď už neměl oblečení Shinigami, teď je z něho normální kluk. "Ošetřily sme ti ty zranění. Byla si v bezvědomí docela dlouho. Si v pohodě?" "Jo, už je to lepší. Díky, ale kdo si?? Ty si Shinigami??" seděla na posteli a třela si obvázané rameno. "Já sem zástupce Shinigami na Zemi. Menuju se Kurosaki Ichigo." Nele- san na něho civěla, jako by spadl z višně. "A čí si zástupce?"
"Menuje se Kuchiki Rukiya." "Aha tu znám, je to sestra Kuchiki Byakuyi. Je to dobrá Shinigami, teď si vzpomínám, ona je vlastně tady ve světě lidí. Mluví se o tobě, Kurosaki Ichigo."
Ichigo se mírně začervenal, je to přece třída. Je dobře, že se o něm v Soul Society mluví. "Asi jo. To díky Rukiyi." Nele se na něho usmála. Teď už se Ichigo začínal podobat rajčeti, jak rychle začal přidávat červenou barvu. Nele si toho všimla a usmála se ještě víc. Aby se Ichigo neztrapnil, rychle začal hovor. "A jak se vlastně menuješ??" "Jmenuju se Nele." A zase se usmála. Ichigo už to nevydržel a omluvil se jí, že už musí jít. Ona si pak ještě lehla a usnula.
Když se pak později probudila, ucítila zvláštní pocit. Oči nechala zavřené, jen ležela a poslouchala co se v místnosti děje. Cítila něčí přítomnost a ten někdo k ní byl blízko. Už to nevydržela a otevřela oči. To, že na židli vedle postele seděl Ichigo, ji moc nepřekvapilo a ani jí to vůbec nevadilo. Co tu chce? Že by na mně dával pozor? To je od něho hezký. Vždyť on sám je hezkej. Ne hezkej, ale přímo božskej. A v duchu se začala culit. Nestihla nic říct, předhonil ji v tom totiž Ichigo. "Už je ti líp Nele- chan?" Oh můj bože. On mi říká Nele- chan. To je pokrok. "Jo jsem v pohodě, asi kvůli tomu, že jsem odpočívala." A usmála se na něj. On jí úsměv vrátil a naklonil se nad ní. Nele zůstala sedět, jako by ji něčím praštily, nevěděla co má dělat. Chtěla něco říct, ale Ichigo jí položil ukazováček na rty. Pak překonal tu vzdálenost, co mezi sebou měli a jemně ji políbil. Ona nevěděla co se děje a než si to stačila uvědomit, tak uslyšeli něčí hlasy za dveřmi a Ichigo se rychle od ní odsunul. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Ishida a Chad. Jakmile ji uviděli, začali jim zářit oči. Nele vyskočila z postele, nejdřív se sice trochu zapotácela, ale pak se už vrhla Ishidovy do náruče. "Brácho, Chade, hrozně ste mi chyběli. Nemohla jsem se dočkat, až vás zase uvidim." "My tě taky rádi vidíme Nele- chan, ale co tu děláš? A jaktože si byla zraněná? Stalo se něco?" Ishida se nani tázavě díval a Chad stál vedle něho a vypadalo to, že má na srdci ty samé otázky. "No, přišla sem vás navštívit." Usmála se, ale něco to pokazilo. "Navštívit nebo si zdrhla?" osoba, která to vykřikla, stála venku před domem a nebyla tam sama. Všichni vyšli ven a divily se, co tam zrovna oni dělaj. "Jak to myslíš Renji?" zeptal se Ichigo jako první. "Tak jak sem to řekl, mám takovej pocit, že tady Nele, vás nepřišla jenom navštívit. Ona totiž zdrhla.Proč si to udělala?" Renji se jí ptal a doufal, že jí odpoví. "Přišla jsem sem za Ishidou a Chadem, mýma bratrama. Nechtěla jsem dál zůstat v Soul Society."
"Shání se po tobě, tvůj kapitán Ukitake. Ani jemu si nic neřekla. Co si od toho čekala? Promluvil Hitsugaya, který přišel s Renjim. "Co jsem od toho čekala? Ani sama nevím. Ale tady mám svou rodinu. Ohlídla se za sebe, kde uviděla Ishidu a Chada a taky Uraharu, svého otce. Všichni jí pohled opětovali a usmáli se na ni. Byli rádi, že za nimi přišla. "Jsi naše nejlepší kámoška, nechceme ti nic udělat, ale dostali jsme rozkazy. A ty zní přivézt tě zpátky, po dobrém nebo po zlém." Renji dougal, že po dobrém, opravdu nerad by jí s Hitsugayou ublížily. "Tak to potom po zlém, protože já tu zůstávám." Renji tasil své Zampakutou a Nele si pozdě uvědomila, že svoje Zampakutou nemá u sebe, ale teď už je pozdě. Renji šel do přímého útoku, když jeho útok odrazil jiný Zampakutou. Všichni se dívali na majitele meče. Byla to dívka, Shinigami. Měla tmavě hnědé vlasy pod ramena a měla v nich bílé proužky. Ofinu měla taky převážně bílou než hnědou. "Copak ty bys Renji ublížil své vlastní kamarádce? To snad ne. Nezkaž mé představy o tobě." Dívka se na něj usmála a Renji v tu chvíli nevěděl, jak má zareagovat. "Ksakru, já vim, ale co máme dělat, Hana- chan?" "Prostě my všichni řekneme, že jsme ji ještě nenašli, do cesty nám vstoupily nepřátelé, a tak jsme měli jinou práci, potom to můžeme nějak rozšířit. Jste všichni pro?" Hitsugaya i Renji kývly. Mezitím se za Hanou oběvila ta dívka s vytetovanými znaky na prstech. Jmenuje se Baghira. "Musim vám poděkovat, Hana- chan, Bahgiro, kdybyste nepřišli.." " Nemáš vůbec zač Nele- chan, jsme přece kámošky." Usmála se na ni Baghira. "Hej kde ty nápady bereš Hana- chan?"zeptal se Renji. "To víš, mám mozek." A oba dva se začali smát na celý kolp a všichni kolem se na ně nevěřícně dívaly, co to tu je za blázny. "No myslím, že už můžeme všichni jít. Hlavně se tu opatruj Nele- chan a někdy tě příjdeme navštívit. Aj já, aj Hana-chan." Nele jen kývla, všichni se s nimi rozloučily a Hitsugaya, Renji, Baghira i Hana krokem blesku vyrazily zpět do Soul Society. Ishida, Chad a ostatní se s Nele prozatím rozloučily a odešli. Nele se vrátila zpět do Ichigova pokoje a sedla si na postel. Za malou chvíli za ní přišel i Ichigo. Chvíli se na sebe jen dívaly, až po chvilce Ichigo překonal tu vzdálenost a teď stál před ní u postele. "Myslim, že teď můžem pokračovat v tom, čem sme přestali."usmál se a položil Nele na postel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama